TPM - Mlíko kvasí....

Setkal jsem se s definicí, že pohanská náboženství = předkřesťanská náboženství staré Evropy. To nepokládám za lživé či špatné, ale určitě za neúplné. Jednak si nemyslím, že slovem pohanství můžeme označit součet nějakých tradic z jednoho místa a nějaké doby a už vůbec si nemyslím, že veškeré pohanství musí být předkřesťanské.
Pro mne samotného znamená slovo „pohanství“ určitý, specifický druh náboženského přesvědčení, který ačkoli má mnoho forem, stojí na stejných opěrných sloupech (obsah). Myslím, že tyto opěrné sloupy jsou to, o co bychom se měli jako pohané zajímat, dojít tak k naší definici a o krok blíž se tak přiblížit k naší pohanské identitě. Většina z těchto sloupů vydržela v lidech dodnes, ale pohan je pro mě ten, který se o ty sloupy opírá vědomě a cíleně. Já sám můžu nabídnout svůj výčet, který berte pouze a jedině jako můj osobní pokus o definici pohanství:

1.sloup: Úcta k předkům
 – Narodili jsme se našim rodičům, kteří se narodili svým rodičům a ti zase svým...dali nám život, pečovali o nás dokud jsme nevyrostli (obvykle) a je mezi námi ohromné pouto rodinné tradice. Ti které jsme nepoznali zase připravili půdu pro ty, které jsme poznali. I těm je třeba vzdávat dík. V naší době, která se příliš nezaobírá minulostí, je navíc dobré po svých předcích pátrat. Taková cesta za svými kořeny z nás dělá to co jsme.

2.sloup: Spřízněnost s krajinou
- Každý kdo chodí po své rodné hroudě a zažívá bázlivý pocit naprosté oddanosti a pokory, má podle mne pohanské smýšlení. V dnešní moderní době, kdy hodně lidí zažívá pocit, že patří všude a zároveň nikam, to má velký smysl.

3.sloup: Úcta k přírodě a jejím cyklům
- Bez přírody bychom nemohli existovat. Dává nám jídlo, pití, materiál na stavbu obydlí, na zbraně i nářadí. Z přírody se skrze matku rodíme a do přírody se ve smrti zase vracíme. Tento cyklus je nekonečný a přesto plný konců. Všechno se znovu rodí nové a jiné a přeci je to pořád “ono“. Stejně tak příroda v zimě umírá, aby se na jaře objevila v nové kráse.

4.sloup: Muži, ženy, plodnost
- Pohanství je oslava života. K tomu aby vznikl nový život je potřeba spojení muže a ženy. Proto je a musí být ve spektru úcty pohanů zastoupena také sexualita, jejíž uctívání se line spolu s lidským pokolením již od nepaměti. Velké faly i všemožné „venuše“ nám dávají jasnou zprávu: Jinak to nejde.

5.sloup: Přechodové rituály, mužská a ženská spiritualita
- Život každého člověka je stezka, na které se dostává k některým důležitým mezníkům. Když se například chlapec mění v muže, je to v jeho životě tak ohromná věc, že většina starých společností měla své přechodové rituály, kterými dávala chlapci jasně najevo: Teď jsi muž. Takový přechod je mnohem snazší. Myslím, že vědomí těchto mezníků a práce s nimi je jedním z důležitých opěrných sloupů toho, čemu já říkám pohanství.

6.sloup: Archetypy
- Hrdina, stařena, otec, matka, panna, král, lovec, vnitřní dítě....to jsou určité neustále se opakující vzorce, které sídlí v lidském nevědomí a lidé se do nich stylizují v určitých životních situacích. Práce s archetypy, z kterých podle mého názoru vznikla většina starých patheonů, je pro mne velice pohanskou záležitostí.

Tak to by asi bylo všechno. Pokusil jsem zde jmenovat opěrné sloupy, o které se dle mého názoru opírají všechny formy pohanského náboženství, ať už „ucelené“ pantheony staré evropy, lidové čarodějnictví, nebo moderní synkretické přístupy. Možná se mýlím, možná ne, ale aspoň jsem to zkusil.:)