TPM - Mlíko kvasí....

Čas běží jako Rychlonožka a člověk chtě-nechtě musí běžet s ním. Své poslední „ohlédnutí“, jsem si sem zapsal na konci prázdnin. Teď je únor a já myslím, že je třeba znovu trochu pootočit hlavu a podívat se co je za mnou. Takže co mě potkalo? 

Předně se na konci srpna povedla moc fajn věc, díky které se mám fakt dobře. Když se člověk zamiluje do někoho, kdo sotva nosí v kapse občanku a ani on si sám sebou vůbec není jistý, nemůže to skončit dobře. Skoro před třemi lety se mi to stalo a opravdu to dobře neskončilo. Tedy tenkrát. Kolo se od té doby dva a půl-krát otočilo a já dneska usínám vedle krásné mladé ženy, které jsem se tehdy bál dotknout, aby se mi nerozplynula před očima. Je to něco velkého a nádherného s čím si zatím můj jazyk neví příliš rady. Ale užívám si to a plynu…

Konečně to také vypadá, že po několika nevydařených pokusech dokončím první semestr na vysoké škole, což mě těší a mám ze sebe radost. Zítra mě čeká druhý pokus na poslední předmět, který mi zbývá dodělat a když se na to ještě trochu podívám a nebudu mít moc velkou smůlu, tak to snad dám. Obor, který jsem si vybral je zajímavý, aktuální a plný místa pro tvořivou práci. Jediné co mě trochu brzdí je, že jsem si odvykl studentského života a místo do hospody se spolužáky lítám z práce do práce nebo si alespoň odpočinout domů. Což je škoda, protože jsem zatím nikoho z nich nedokázal poznat natolik, aby mezi námi vznikl nějaký přátelský vztah. Na(ne)štěstí jsem na začátku, takže na to mám ještě dost času.J Každopádně mám konečně pocit, že se ve vzdělání někam sunu, ačkoli jsem cca tři roky pozadu. 

Na soukromém pohanském poli se mi podařilo dotáhnout do konce něco, o co jsem celý dlouhý rok vytrvale usiloval a protože ten konec znamenal zároveň i nový začátek, mám teď před sebou otevřený ohromný obzor, který je potřeba prozkoumat a propátrat. Je to skvělý pocit, mít co objevovat.
Co se veřejného pole týče, stali jsme se s Codym národními koordinátory Pohanské federace pro ČR, což sice znamená další práci navíc, ale zároveň dobrý pocit z práce, která má svůj smysl. Vlak PFIcz je slušně rozjetý a máme hodně plánů, které se zvolna realizují. Tím největším z nich je koncert Damh the Barda na podzim tohoto roku. Těším se na něj jak malý kluk. Zároveň se pozvolna zvyšuje počet lidí, kteří s námi chtějí spolupracovat a tím se přímo úměrně zvyšuje i kvalita věstníku, který již získal podobu internetového časopisu. Konečně se mi také daří rozhýbat projekt Pohanských stop, se jehož koncepcí bojuji už dva roky. Dnes už mám jasno, jak bude vypadat. Nakonec bude ale stejně záležet na vůli a chuti jednotlivých lidí se do tohoto projektu osobně zapojit. 
Za zmínku také rozhodně stojí fakt, že jsme se s Aničkou rozhodli chopit organizace dalšího BMWC, které bude již v květnu tohoto roku. Zatím nám to šlape a narážíme jen na drobné neshody, jako je jazyk použitý v rituálech nebo gramatika v pozvánce.J Věřím, že to nakonec půjde takhle skvěle až do konce. Jsem na to zvědavý a těším se, protože díky zdařilým osobním intervencím čekáme nebývale masitou zahraniční účast. Určitě to bude skvělý zážitek.

Jak skončil toto léto náš skautský tábor, skončila i moje éra vedení oddílu. Programově jsem ho táhl od svých 17-ti, což je skoro 6 let a musím říct, že ještě nikde jsem toho tolik nenaučil. Byl jsem úspěšný i neúspěšný, euforii a zápal střídaly krachy a pocity vyhoření, ale táhl jsem to dál. Později za vydatné pomoci týmu mladých kluků, který se mi podařilo zázrakem utvořit a držet pohromadě, i z Prahy. Dnes už na to nemám. Sílu, zápal ani kapacitu. Kluci to po mě, zdá se, definitivně přebrali a já jsem temná postava v pozadí na kterou jsou napsané papíry. Těším se až v létě pojedu na tábor a budu jim tam jenom vařit, občas připravím nějakou hru a jinak budu jen hrát fotbálek, odpočívat a pracovat rukama. Už mám po krk ťukání do počítače a dýchání smradu z pražských ulic. Potřebuji se hýbat a potřebuji do přírody. Fakt se těším.

Těším se na jaro, na sluníčko, zelenou trávu, zpěv ptáků…zní to možná trochu infantilně, ale poslední dobou zjišťuji, jak moc jsem s přírodou spjatý a jak moc potřebuji její aktivní účast v mém vlastním životě. Ta závislost je krásná a trochu trpká zároveň, ale je tu.

Nu což, Imbolc je za námi, jaro už jsem ve vzduchu cítil, i když se zas někam schovalo, tak už zbývá jen čekat, než za námi přijde vnese nám do života zase trochu tepla a světla.

Tak už aby tu bylo.